Setkání s hercem

2. září 2013 v 18:29
Tento příběh se odehrál minulý školní rok v zimě. Byla na programu návštěva divadla. Moji rodiče jsou tajnůstkáři, tak jsem se název divadla dozvěděla při odjezdu z domu. Jelikož jsme opravdu neobyčejná rodinka ani výprava do divadla nebyla tradiční. Můj plán na přípravu byl následující, za prvé důkladně provést hygienu i s umytím a vyfoukáním vlasů, za druhé obléknout se a pořádně se navonět, za třetí nalíčit se.
Haha to nebylo ovšem vůbec jednoduché, protože se i tatínek, který si zabral koupelnu jako první chtěl také osprchovat a u taťuldy je to záležitost 45 minut. Kazil mi plán, to dá přece rozum, že se nemůžu nejdříve nalíčit a pak osprchovat, nebo nejdříve obléci a pak osprchovat, nic jiného než čekat mi tedy nezbylo. Jenže po uvolnění sprchy mi máti pravila: ,,Ty se chceš jít osprchovat a umýt si vlasy? Zbláznila ses to tedy nestíháš." Neboť jsem se nechtěla s máti hádat odebrala jsem se do svého pokoje abych si na sebe oblékla šaty přebila jemný smrádek parfémem a deodorantem. Po 15 minutách jsem začala vykonávat položku číslo tři a tou bylo líčení. Moje ruce jsou docela šikovné, ale né na líčení obzvláště né na líčení očí. Tužkou jsem přetáhla tak jako když jdu na koncert emo kapely Black Veil Brides a né do divadla po namáhavém líčení, které mi trvalo skoro hodinu jsem se na sebe koukla do zrcadla. Musela jsem se představit, protože jsem sama sebe nepoznala. Odvážně jsem sešla dolů do chodby, když mě viděla maminka položila mi naprosto zbytečnou otázku, jestli jdu do cirkusu. Dosti mě to urazilo proto jsem s ní po celou cestu do divadla nemluvila. Další nástrahou se pro nás stalo zaparkování u Branického divadla. Bylo to tak těžké až se začali rodiče hádat když tatínek oznámil máti:,,Nech parkování na mě a jdi do divadla si sednout." Maminka uznala, že je to dobrý nápad, tak se sebrala vzala nás s bratrem za ruce a kráčeli jsme dovnitř. S mamčou sbíráme podpisy herců, tak jsme požádaly aby nám uvaděčka dala do šatny naše sešity. Moc jsme jí poděkovali a šli jsme se posadit a čekat na představení, které se jmenovalo Co v detektivce nebylo. Po představení, které se mi moc líbilo jsme dostaly knížky s autogramama, když jsem otevřela knížku a zjistila, že mamka má autogram od pana Vydry a já ne, tak mě to naštvalo, že jsem se sebrala a šla jsem si zaťukat na jejich šatnu. Nikdo neodpovídal. Asi si možná říkáte, že jsem to vzdala, ale po představě maminčiného výsměšného pohledu jsem to nechtěla vzdát a stála jsem tam a bušila tak dlouho dokud se ty dveře neotevřeli. Uběhlo 10 minut a ze šatny vyšel Ladislav Trojan otec Ivana Trojana usmál se na mě a řekl proč tu stojím já jsem mu úsměv opětovala: ,, Dobrý večer přeji, čekám na autogram Pana Vydry." Pan Trojan zavolal do šatny Vašku máš tu faninku, která čeká na podpis." Po dalších deseti minutách jsem se dočkala Václav Vydra vyšel ze šatny v rozepnuté košili, úsměv od ucha k uchu jak to Pan Vydra umí. Když jsem ho viděla zatajil se mi dech naštěstí trvalo jen 5 sekund než jsem byla schopná něco říct: ,,Dobrý večer přeji, omlouvám se že zdržuji, ale maminka od vás dostala autogram a mě naštvalo, že já ne, tak jsem se sem s prominutím vetřela." Pan Vydra se usmál a říká: ,,To nevadí. Jak pak se jmenuješ?" Touto otázkou mě málem přivedl do mdlob, ale okamžitě jsem mu to odpověděla a dostala jsem autogram i s věnováním. Popřáli jsme si veselé Velikonoce a když už jsem odcházela ozval se ze šatny Pan Nárožný a povídá:,,A po mě autogram nechceš?" Vykoukla jsem z poza vysoké figury Pana Vydry a řekla jsem: ,,Dobrý večer, od Vás už autogram mám, ale děkuji."
Nevím jestli považujete Pana Vydru za literárního umělce, ale já určitě. Nesmírně si Pana Vydry a ostatní herců vážím (je pravda, že pro úsměv Pana Vydry mám slabost Usmívající se), protože bych chtěla být jako oni už jsem si pocit stát na divadelním pódiu prožila a je to velký, příjemný a nezapomenutelný zážitek.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama