Povídka dvoudílná

6. října 2014 v 14:45 | AdMiNkA Peqvy
,,Teto Lucie! Řekneš mi svůj příběh z návštěvy Londýna?" ptá se šestnáctiletá Tereza.
,,No já nevím...ale dobře povím."
Byl říjen roku 2014, naše třída jela na týden do Londýna s cestovní kanceláří. S holkama jsme se nemohly dočkat až uvidíme všechna super místa, budeme popíjet kafe ve Starbucks, nesmím vynechat i nákupy oblečení s botami.
Cesta ubíhala tak rychle jak to v úžasné společnosti kamarádek jen jde. S děvčaty jsme si v autobuse udělaly na jedné dvojsedačce bufík. Bylo to prostě úžasné i když mělo to jedno malé mínus, a tím se stalo spaní v autobuse.
Nemám ráda spaní v autobuse, nemůžu tam usnout.
Po jednom dni a řádným počtem hodin jsme vjížděli do Londýna. Zamilovala jsem si ho na první pohled. Napadalo mě tolik slov jak ho vystihnout...boží, úžasné, skvělé, super a ještě víc. Řidič autobusu nám chtěl udělat radost, tak nám ukázal různé londýnské čtvrtě. Chybou bylo navštívení čínské čtvrtě.
,,Seďte! Ruce na horu a opovažte se hnout!" oznámil nám samozřejmě anglicky mladík, kterému bylo tak dvacet. Do tváře jsem mu neviděla, měl kapuci a černý šátek. Jako únosce si vybral mě, Petra, Andy, Vojtu, Kubu.
Se zbytkem autobusu nemám ponětí co se stalo. Řekli nám ať neděláme scény a jseme za nimi. Šance na útěk žádná nebyla. Byli jsme naprosto obklíčeni. Jeden muž šel v předu, druhý v zádu a třetí na levé straně.
Cítila jsem se tak bezmocně, vystrašeně, zajímalo mě co s námi budou dělat a co tím vlastně sledujou.
Odtáhli nás do nějaké temné uličky, kde nás zavřeli, tak na hodinu, nebo dvě. Bylo to děsivé. Temná malá síň mi naháněla hrůzu. Přímo jsem cítila jak mi po zádech projela vlna strachu, chlad a naskákala mi všude husina. Věděla jsem, že to ale nesmím dát najevo.
Po chvíli si pro nás přišli a naložili nás do auta, pro únosce docela luxusní auto BMW s černými okny. Sundala jsem si mikinu, rozepla košili, kterou jsem na boku svázala do uzlíku, z tílka pod ní udělala druhou podprdu a začala se sápat na toho stejného mladíka, který nám v autobuse vyhrožoval. Andy na mě šeptem:,,Lucko! Teď vážně není čas na nabalování týpků!" a celá se chudinka třásla. Po půl hodině během které došlo na osahávání, líbání a mačkání jsem zjistila překvapivě mnoho. Za prvé mladík, který byl mnou sveden nebyl číňan, ale angličan. Za druhé on i jeho kamarádi byli naprosto vymaštění. Těchto informací jsem krásně využila:,,Hey pharmacy!" Využila jsem naprosto všechny své schopnosti herečky, které jsem posbírala u ochotníků abych je přemluvila, že potřebuji v lékárně ovocné vitamínové bombóny na slabou imunitu. Lež zapůsobila. Vpadla jsem už upravená do lékárny. Pani jsem sdělila, že jsem se svými kamarády unesena ať si opíše číslo auta černého BMW, ohlásí to policii a kouká mi navalit vitamínové bombóny v cukru, kyanid draselný, hydroxid sodný a sprej proti rýmě. Pani jsem přesvědčila celý tadyten cirkus mě stál 20 liber. Po cestě k autu jsem do ovocných bombónů nasypala kyanid, hydroxid sodný smíchala se sprejem proti rýmě a zbytkových obalů se zbavila. Liamovi jsem za přímluvu u řidiče poděkovala dalším sápáním. V autě jsem také všem vysvětlila, že jsem vyzbrojená, ale ať nepřestanou předstírat strach.
Vůz zastavil před obyčejným krámem s turistickými věcmi. Všechny nás odvedli na jakousi půdu.
Díky Petrovým hodinkám jsme byli informováni alespoň o čase. ,,Petře oživuj si své Wing Chun, budeme to potřebovat. A vy...Kubo, Vojto! Začněte posilovat. Andy ty pojď se mnou omrkneme to tu." zavelela jsem a o zábavu bylo postaráno. V sedum nám přinesl nám Liam přinesl toasty a vodu. Mě odvedl stranou odevšech a sdělil mi, že pracuje pro čínského mafiánského bosse. Pověděl mi, že v deseti letech mu zemřela matka a otec ho surově byl pod vlivem alkoholu, tak utekl z domova. Samotného na ulici ho našel Black Jack a postaral se o něj pod podmínkou, že bude pak pracovat pro něj. V tu chvíli mi ho bylo děsně líto, ale o svých plánech jsem mu neřekla.
Druhý den nás přišla navštívit jakýsi muž v černém obleku, který vyrostl spíše do šířky než do výšky a řekl nám, že budou vyhrožovat Cameronovi aby odstoupil, nebo zabijou nejen nás, ale i jeho s rodinou.
Zhrozila jsem se, protože David Cameron je můj nejoblíbenější politik. Na něj nedám dopustit. Ale je dobré ohrožovat život svých přátel pro život Davida Camerona? V tu chvíli se moje plány změnily. Nebylo důležité zachránit život svým kamarádům, sobě, ale i Panu premiérovi. Nejdříve musíme zjistit jak veliká je tahle mafie a kde všude se vyskytují jejich členové. Bohužel se to nedalo zjistit jinak než od někoho ze vnitř a tím byl Liam. Nemohla jsem ho zavolat, nezbylo tedy nic jiného než vyčkat až přijde.
Zábava v našem temném vězení byla diskuse nad strategií. ,,Jak jinak mu můžou pořádně vyhrožovat? Přes dopisy? Ne telefonem. Dnešní telefony lze zachytit přes satelit. Budou jim věřit, že mají nejaký rukojmí? Ne. Budou chtít mluvit i s námi, takže otázkou je jaký telefon použijí." přecházela jsem po temné, šedivé místnosti jako hladový lev v kleci.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama