•Endfriend•

2. ledna 2015 v 12:39 | AdMiNkA Peqvy
Všude narážím na obrázky jestli je možné mít navždy za nejlepšího kamaráda kluka. Ještě před měsícem jsem hrdě hlásala, že to jde...bohužel to byl omyl.
Měla jsem skvělého kamaráda(Pán S), který byl o pár měsíců starší než já. Měl...teda stále má krásné tmavě blonďaté vlasy a čokoládově hnědé oči. Kdysi mi napsal: ,,Nechápu co na mě vidíš...vždyť mám brýle a rovnátka." Na to jsem mu bez váhání odpověděla, že brýle má každý 4 člověk, rovnátka mu za chvíli sundají, ale hlavní je to, že je mi s ním fajn a také že mi na něm hrozně moc záleží a to je to hlavní.
Seznámili jsme se před třemi roky díky mé bývalé spolužačce, které se líbil. Na její narozeniny jsme jí s druhou kamarádkou chtěly udělat překvapení. Měla jsem za úkol dostat Pána S do cukrárny místo nás dvou. To se podařilo, do cukrárny přišel, ale nic víc z toho nebylo...nakonec nebyli ani kamarády. Nám to psaní ovšem zůstalo.
Dokonce jsem s Panem S šla i do tanečních, kde jsme si užili spoustu srandy. Pak následovalo i několik schůzek venku...chodili jsme spolu i na kebab, kecali spolu na chodbách, já se seznámila s jeho rodinou a on s mojí, byla jsem dokonce s jeho rodinou na výletu, dívali se spolu na filmy a oba jsme byli u toho druhého doma. To ještě nesmím zapomenout na těch několik hodin strávených spolu na síti chatováním a voláním na skypu, když jsme se zrovna neviděli (například celé prázdniny, které jsem trávila v Anglii). Zkrátka měli jsme mezi sebou vztah jak z televizního románu.
Pak se něco změnilo a já do posud nevím co to bylo. Najednou to byl problém se spolu bavit na chodbě, skypovat si a jít spolu ven. Když jsem Panu S řekla jak moc pro mě znamená co aby se mnou šel na Hobita v originále, tak jsem od něj čekala dvě odpovědi po těch všech zážitcích, které jsme spolu zažili.
  1. Heleď mě se moc nechce, ale protože mi na tobě záleží a jsi moje kamarádka půjdu.
  2. Jo jasně půjdu s tebou rád.
Místo toho se mi dostala odpověď: ,,Hele sorry, mě se nechce, jsem línej. Smějící se" Ne jen, že mi to vtipné nepřišlo, ale pohlížela jsem na to z té stránky, že to co mi psal o tom jak mu na mě záleží a jak jsem mu za tu dobu přirostla k srdci není tak úplně pravda. Kdyby to bylo jen tohle tak by můj hněv nebyl tak velký, ale když se k tomu přidal ještě fakt, že se stal mým kamarádem pouze přes internet, ve škole jsme si řekli akorát AHOJ a tím to haslo...řekla jsem mu: ,,Dobře, když ti vadí, že mají na tebe kámoši naprosto trapný kecy. Pojď se mnou někdy po škole ven." To byl najednou velký problém (přitom jsme spolu předtím normálně ven chodili), ale řekl, že ho můžu každou středu doprovázet na busák. Řekla jsem fajn, tak bude alespoň jeden den v týdnu kdy si pokecáme jako kdysi. V tom na facebook přišla další zpráva: ,,Ale jdu s kámošem M." V tu chvíli mě zahrnulo nehorázné zklamání...chtěla jsem ho mít pouze pro sebe + když půjde s kámošem budou řešit věci ohledně školy, nebo počítačových her. Bohužel jsem se nemohla zúčastnit ani jednoho tématu, protože s nima do třídy nechodím a počítačové hry typu Lolko fakt nepařím. (To nic proti těmto hrám. Mají fakt promakanou grafiku a mají cíl, ale mě to prostě nebaví)
Jednoho dne, kdy už přestal být i mou oporou a nechtěl mi říct co se stalo, jsem mu položila otázku: ,,Potřebuješ mě? Chceš se se mnou bavit?" Na to mi odpověděl: ,,Já nepotřebuji nikoho!" V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal, ale ještě jsem se zmohla na odpověď: ,,Fajn už si nemáme co říct. Čau!"
Je pravdou, že přišel s nápadem ohledně psaní si 3x týdně místo každý den, ale to by se nezlepšilo a navíc mě tak ranil, že jsem neměla důvod uvést do pochodu tuto možnost. Cítila jsem se pro něj málo cenná bytost. Dokonce když jsem ho viděla o dva dny, nebo tři dny později nedarovala jsem mu ani pozdrav. O tři týdny později jsem se zbavila v počítači složky ve které jsem měla uloženy všechny fotky našich společných zážitků.
Ale řeknu vám, těžce se zapomíná na tolik společných zážitků s jedním člověkem...ob den si na něj vzpomenu a jednou za týden si ráno uvědomím, že se mi o něm večer zdálo. Někdy přemýšlím jak asi vypadá po svadbě vztah Popelky s princem a Bridget Jonesové s panem Darcym a jiné slavné, filmové páry. Opravdu to končí větou, žili spolu šťastně až do smrti? Vždyť i partner hraje úlohu kamaráda. Ale jak mi moje úžasná kamarádka řekla: ,,Kamarádi přicházejí a odcházejí." Usmívající se
I když si začínám myslet, že romantické filmy jsou pohádkami pro mladé dívky a ženy, vždy se pro zlepšení nálady podívám na Deník Bridget Jonesové.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama