24. 6. 2017

25. června 2017 v 22:13 | Peqvy |  Poznámky

18., slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti

Ahoj čtenáři,
pamatujete si na své 18. narozeniny? Pokud vás vstup do světa dospělých teprve čeká, máte se na co těšit. Nejen že se pořádně opijete, ale můžete zažít zajímavé věci...něco podobného, co jsem zažila včera já. Poroto se na osumnáctiny dlouho vzpomíná.


Oslava mého kamaráda M. měla podle programu začínat v 17:00 v hezkém venkovním areálu (pro představu to tam vypadalo jako cvičák s jedním malým domkem) , ale znáte to, na párty se nikdy nechodí přesně na čas. Usmívající se
Jako na každé oslavě se gratulovalo, předávaly se dárečky (i přes přísný zákaz hostitele a oslavence v jedné osobě), samožřejmě se i jedlo a pilo... Naštěstí všichni pozvaní byly moudří a nijak to nepřeháněli. Ano, na oslavu se vetřel i nezvaný host, kterého jsem já osobně vůbec neznala. Zanedlouho mi bylo řečeno o koho se jedná - spolužák M. a pár dalších lidí H.
Jeho a částečně i mou zásluhou nabrala oslava jiný ráz.
Kolem osmé jsem opustila skupinku sedící na konci zahrady u grilu a šla si dovnitř pro chipsy. Venku za brankou seděl v úzké uličce mezi pozemky H. opíraje se o vysoký tmavě hnědý plot. Byl zabrán do hovoru s děvčaty, které ho opečovávaly, protože poněkud přebral. Nabídla jsem jim svou pomoc s tím, že do něj budu lít vodu a ony by s ním mohly chodit...ať trochu vystřízlivý. Bohužel přišly s nápadem, který se mi ani trochu nezamlouval (přeci jen se mi ten tábor Záchranářská mise hodil, když jsem ho absolvovala před 3 lety) - dát ho spát. Snažila jsem se je přemluvit, že opilého není dobré dát spát, protože hrozí, že se udusí vlastními zvratky a už vůbec ne dát ho spát do výšky metr a půl od země. Nenechali se přemluvit. Skleslá jsem se vrátila ke grilu, bez chipsů. Snažila jsem samu sebe přesvědčit, že bude vše v pořádku...ani si nedovedete představit jak mě to pak mrzelo, že jsem měla pravdu. V životě jsem si asi nikdy tolik nepřála, abych se mýlila. Když jsem absolvovala trasu od grilu napříč zahradou zpět dovnitř, nejen že ten chudák ležel celý ve vlastních zvratcích, ale ještě ke všemu spadl z té výšky ve které spal a uhodil se do hlavy. Hlouček, který se kolem seběhl na něj nevěřícně koukal a podával mu kapesníky, aby si utřel pusu od zvratků a krve, která mu tekla z nosu. Ve chvílích jako je tato, se vám hlavou honí dlouhý řetězec myšlenek. HROZNĚ MOC jsem se snažila zachovat si chladnou hlavu:,,Reaguje na vás? Víte někdo kolik toho vypil a co vlastně pil?" Moc odpovědí nebylo...sklonila jsem se abych zjistila, že je při vědomí: ,,Stále na něj mluvte, hlavně ať vám stále odpovídá. Volám záchranku." Nic lepšího mě nenapadlo až po vytočení čísla 155 mi bylo řečno, že maminka M. je zdravotní sestra. Trochu mě to zamrzelo, ale v takové situaci jsem si nepoložila otázku, jakou práci dělá čí maminka. Běžela jsem s telefonem u ucha k hlavní silnici, abych té milé a velmi klidné pani na konci telefonního drátu řekla nejbližší číslo domu. Dva zvědavci běželi se mnou za což jsem byla velmi vděčná, protože na otázku jak se ten kluk jmenuje a kolik mu je let jsem nebyla schopná odpovědět (jelikož dnes jsem ho viděla poprvé). ,,Posílám k vám záchranku a i policii, jelikož je ten chlapec nezletilý.":ozvalo se ze sluchátka. ,,Děkuji, nashledanou.", a až po zmášknutí črveného sluchátka mi došlo, že nedržím svůj telefon a co jsem vlastně způsobila. ,,Proboha, vždyť ten kluk bude mít záznam.", a opět se mi v hlavě honil sled nejrůznějších myšlenek. Bylo to dobré řešení? Neměla jsem počkat na zdravotní sestru? Zavolala jsem tátovi, abych ho informovala o událostech, které se udály s nadějí, že mě uklidní. Místo toho řekl:,,To se ti povedlo, zkazila jsi mu život." Takže mě vůbec neuklidnil, ba naopak, dala jsem se do pláče.
Krátce před záchrnkou a policií přijela maminka - zdravotní sestra. ,,Tos byla ty, která zavolala tu záchranku?! Tak příště jsi za někým, kdo má mozek!", a vydala se uličkou k H. ,,Horší už to být nemůže.", otočila jsem se na majitele telefonu Huawei P8 Lite, abych mu ho vrátila. Policie si od všech vybrala občanky, vyplnila pár papírů a společně se záchrankou ojdela. Po půl hodině skleslé nálady, ale celý areál zase ožil smíchem. A i když se už nedozvíme jak to s pařmenem H. dopadlo, všichni jsme si z toho malého dramatu vzali ponaučení.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama