Dopisy mrtvému příteli

Dopisy mrtvému příteli

11. března 2018 v 23:28 | Peqvy
Milý Šimone,
přestože už tu se mnou nejsi pátým rokem (je neuvěřitelné jak čas letí, přijde mi to jako včera), vzpomínám na tebe každý den. Rozhodla jsem se psát ti tyto dopisy. Vlastně je to taková parodie na dopisy, které už nikdo v dnešní době nepíše (pokud to není nějaká firma a v hlavičce dopisu stojí ,,Zaplaťte!", ale o takové dopisy nikdo nestojí). Nikdo neví, jestli nebe, či peklo existuje a odpověď na tuto otázku se nejspíš nikdy nedovíme...a je to dobře. Ale vím, že ten večer, ten osudový večer, kdy jsem se to dozvěděla mi přišlo, že jsi v pokoji se mnou. Asi se mi to zdálo, jenže v tu chvíli to byl uklidňující pocit.
Dnes jsem jela s rodiči z Krkonoš, kde máme chatu. Změnila se naše obvyklá trasa a já se kochala jinou částí našeho nejstaršího národního parku. Byla velmi ponurá. Projížděli jsme vískami, s několika málo chalupami. Každá z nich se podobala té druhé...až na jednu. V té byla stará nefunkční fabrika, velmi omšelá, chybělo jí pár skel ve velkých oknech s bílými rámy. Kdysi zářivě žlutá omítka byla na některých místech dole, tak že odhalovala malé oranžové cihly. Před ní bylo na hromadě naházeno několik už opracovaných kmenů vysokých jehličnatých stromů. Přímo naproti této fabrice, která má nejlepší léta za sebou stálo nádraží v podobném stavu. Vlak touto vesničkou už dlouho neprojel, natož aby v ní zastavil. A v tu chvíli mě napadla otázka, ,,Co tu ty chalupáře drží?". Nejbližší samoobsluha 30km daleko a lékař ještě dál. Tato vesnička s 3 chalupami se mohla chlubit jen tou starou fabrikou s nádražím.
Celou cestu jsem přemýšlela jak tu vesničku přivést k životu. Ve svých myšlenkách jsem si připadala jako hlavní hrdinka ve filmu Pod toskánským sluncem. Na co všechno by se dala ta stará továrna využít - muzeum krkonošského textilu, dílna s pár švadlenami, které by šily na zakázku atd. Najednou jsem si uprostřed svého nesmyslného plánování vzpomněla na svůj blog. Co takhle vymazat své staré články, které sahají do roku 2013? Ale to je jako smazat historii, i když se jedná o malý blog jedné puberťačky, která už chodí navysokou školu. Bylo by to jako zbourat tu starou fabriku, která by mohla být ještě k něčemu dobrá. A tak jsem se nakonec rozhodla, že staré články mazat nebudu. Přestože je většina z nich dost potrhlá.
Je neuvěřitelné, kam až tě tvé myšlenky zavedou, když sedíš dvě hodiny v autě s vlastními písničkami v uších, protože nechceš poslouchat to, co říkají v rádiu. A jen tak koukáš na ubíhající krajinu za oknem.
Měj se hezky Šimone, zdravím tě do nebe! :)
 
 

Reklama